|
Oficiální stránky Terapie tmou: Někdy v polovině loňského roku (2010) jsem si se zájmem přečetl o pobytu pana Dr. Andrewa Urbiše v naprosté tmě protiatomového krytu na Ostravsku a dále navazující články o přípravě terapie v Čeladné (viz. např. zde - I Dnes:, nebo zde - I Dnes:, či zde - B.Olšer:), kde se redaktoři zmiňovali o panu doktorovi mj. i jako "o zavřeném v hrobě". Toto přirovnání mě natolik zaujalo, že jsem se začetl ještě do několika dalších pokračování a zatoužil si ten "hrob" také vyzkoušet. Shodou okolností na tytéž články natrefila má manželka a po jednom nervóznějším odpoledni mi navrhla, zda bych nechtěl tuto nově zřízenou terapii v Beskydském rehabilitačním centru zkusit. Sice jsem odvětil, že ano a nejméně na měsíc, nicméně jsem neočekával žádné pokračování, rozuzlení. Přesto mě po pár dnech manželka překvapivě nabídla, že bych se mohl na terapii přihlásit, že volné termíny jsou od listopadu. Většinou si podobné nepředloženosti nějaký čas raději rozmýšlím, tentokrát mě však 4 denní "rozmýšlení" posunulo v termínu o 4 měsíce dál, tedy na počátek března. A tak jsem se závazně objednal a zvědavě se těšil na březen... Dorazil jsem do zamilovaných Beskyd o čtvrtečním sychravém dopoledni a v lázních se mě hned ujal usměvavý pan doktor Andrew A. Urbiš. Po zvědavém oboustranném oťukávání - z mé strany: co mě čeká a ze strany pana doktora: co mě k němu přivádí - stačilo mé vysvětlení, že jsem hasič a pan Urbiš chápavě pokýval a měl jasno. Vyjímečně jsem se nepřijel kochat přírodou, ale zabojovat se svou duší, proto jsme po nezbytných procedurách neprodleně vyrazili do Vily Mátma, v půvabném koutku lázeňského areálu, která se mi měla stát na týden domovem, či dobrovolným vězením. V těle mi při vstupu do vilky dokonce trochu zmateně bušilo srdce, ale pohled do pohodového pokojíku zahnal obavy. Pan Urbiš mě provedl vilkou, vysvětlil "co a jak", ukázal případná komunikační a záchranná pojítka se světem a světlem a na zkoušku zhasnul... "Teď si to projděte a prozkoušejte potmě a já vám potom definitivně zhasnu" vyzývá mě můj opatrovník. Jako hasič nemám problém chodit tam, kde není vidět, proto projdu pokoj, koupelnu, toaletu a suverénně hlásím, že je vše v poho. "Tak vše v pořádku? Já tedy zhasínám a zítra přijdu. Hezký pobyt!" loučí se pan doktor. "Cvak", vilka se ponoří do tmy, pan doktor otočí klíčem ve dveřích, odchází a na mně padají otázky: - Mám začít křičet? (Je to zbytečné, vilka je odhlučněná.) - Mám utéct? (Nemohu, je zamčeno.) Po vyjasnění těchto možností a řešení mě napadá další praktičtější problém: - Co je k jídlu? A tak svůj pobyt začínám vegetariánským obědem. A přichází první problém: Mám plnou termoskovou jídlovku, nepodíval jsem se ale zda a kde tu jsou lžíce... Nejsem tu otrkaný, jsem v cizím prostředí plachý a tak nehledám, nepátrám a používám k jídlu raději dlaně a prsty. Nevím, co "TO" bylo, jíst "TO" v pohodě šlo, tak to dál neřeším. A po obědě si dáme šlofíka... :-) Není to problém a okamžitě spím a spím... Budím se v totální tmě a uvědomuji si, že takovéhle probuzení bude pro mě pár dní pravidlem. V tu chvíli mě popadá záchvěv paniky, zda třeba ráno nezaspím... Na stress je nejlepší si "máknout". Převlékám se do "sportovního" a poprvé se chvalořečím, že jsem si vzal oblíbené a známé oblečení, kde poznám předek. Stoupám na stepper, chvíli bojuju s technikou chůze - běhu, ale pak mě napadá, že vlastně nevím, kolik tréninku si mám naložit. Řeším to tak, že jdu, jdu a jdu, dokud ze mně usilovně neleje a dokud mě důkladně nebolí nohy. Aspoň si pro útěchu představuju, jak šlapu se svým glajdem na zádech na Skalku. No..., asi jsem tam přeci jen nedošel... Pro klid duše si přidávám pár desítek kliků a leh-sedů a jdu ozkusit "noční" sprchování. Jo, je to fajn... Tak se v klídku na chvíli posadím do křesílka a zamedituju si, když je tu tak krásná tma... Omyl... Během chvíle spím, jak dudek... A po čase se pouze přesunu na pohovku a spím dál... :-) Sny pádí, jeden za druhým, ale pak - najednou mě už nebaví snít a válet se, tak vstávám a po ranní hygieně hledám něco k snědku. Nacházím skvělý chléb s máslem, jež pro mě v následujících dnech vegetariánské stravy bude vždy představovat úžasnou jistotu... Zjišťuji, že i bílý jogurt se dá snízt a je mi fajn. V eufórii tahám z pouzdra kytaru a zjišťuju, že mě čeká boj. Jak s pamětí, tak i s prsty, co se musí chytat doslova poslepu... Nějaký čas tak bojuju, až zjišťuju, že zvolna začínám vítězit. A to je důvod pro změnu. Ordinuju si dopolední fázi tělocviku a tentokrát už určitě docházím výš ke Skalce, jak včera. No a když se mi den tak pěkně daří, tak si půjdu zapsat deníček... :-) Vymýšlím způsob a - ejhle - jde to !!! (Později i číst...:-) ) - A pak mi dozajista milé ošetřovatelky (musím se před nimi vždy schovat...) donesly další dlabanec a já si dal šlofíka... - A pak se na mně přišel podívat pan Dr. Urbiš a příjemně jsme prodebatovali mé sny. - A pak jsem cvičil... - A pak jsem hrál... - A pak jsem si zameditoval... - A pak jsem si v noci užil neskutečnou záplavu hodně a ještě více šílených snů... :-) - A dny běžely, snad jsem už i vystoupal na tu Skalku - Tělíčko sice bolelo, ale sílilo a bylo mu fajn - Na svou westernovou Art&Lutherii jsem už zvládal i barré akordy - Po vilce jsem už tolik nebloudil - Našel jsem lžíce - Spal už jenom v noci - Kdy jsem chtěl, tak se krásně "přepnul" na meditace - Pan doktor psycholog se začal orientovat v mé duši :-) - A bylo fajn a fajn a fajn... a mě se tma krátila..., až se úplně vykrátila... - Až jednou ráno přišel pan doktor Urbiš a pomaličku reostatem zvyšoval světlo v pokoji a já "TO" měl za sebou... Bylo to krásné, bylo toho dost... Dalo by se v pobytu klidně pokračovat dál, ale máme tu jaro. Teď se začnou naplňovat klady a sny z terapie a bude vše fajn... :-))) Díky, že jsem tuto zajímavou zkušenost a terapii mohl poznat! L.K. 18.3.2011 |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Záběry ze tmy |
 |
 |
 |
| Web lk-foto |